A pak přišel zápas z kategorie černá/bílá. Do utkání jsme vstoupili líně, jakoby bez zájmu, utahaní, všude o krok pozadu, bez tahu na koš. Jen slušná obrana zajišťovala, že nám toho soupeř nenasypal mnohem víc. Trápila nás souhra a obecně přechod do šancí na skórování byl spíše vzácností. Tady se naplno projevila tréninková pauza a bylo jasné, že na to fyzicky nemáme.

A pak se z ničeho nic zažehla jiskra, která zapálila celou naši lavičku. To, co se dělo na palubovce jde popsat zkráceně tak, že jsme Slavkov přejeli, jako parní válec. Tlak na koš, bezchybná obrana, vysoké tempo a neúnavná chuť jít do dalších a dalších soubojů. Prostě tak, jak to máme rádi. Vítězství!

Naše děti tedy dostaly další jasný důkaz, že když jedou naplno, můžou porazit i mnohem větší, silnější a rychlejší soupeře. Doufejme, že si z toho vzali ponaučení.